Stará kronika a pero na stole

Historie Štěpánkovic

Ves doložená od roku 1265, která byla ve 14. století majetkem klarisek, v 16. století plně evangelická a v roce 1945 přišla při osvobozovacích bojích o školu, kostel i větrný mlýn. Historie Štěpánkovic je jedním z nejlépe zdokumentovaných příběhů Hlučínska. Tady je přehled toho, co obec dokládá.

Text vychází z historie zveřejněné obcí. Údaje o počtech obětí a škodách přebíráme tak, jak je obec uvádí, bez dalšího výkladu.

Historie v datech

1265 první písemná zmínka, ves získal Herbert z Fulštejna
1528 vloženy do zemských desek, obec plně evangelická
1712 obec koupil kníže Lichnovský, začíná rekatolizace
1742 po první slezské válce připojení k Prusku
1756 postaven nový kostel svaté Kateřiny
1792 zřízena škola, nová zděná budova vedle kostela
1818 kníže Lichnovský nechal postavit dvůr Albertovec
4. 2. 1920 připojení Hlučínska k Československu

Nejstarší osídlení

Nálezy pravěké keramiky v katastru obce dokládají velmi staré osídlení místa. První písemná zmínka je ale až z roku 1265, kdy ves získal Herbert z Fulštejna.

Později byla obec majetkem konventu svaté Kláry v Opavě, tedy klášterního společenství klarisek. Církevní držba byla ve slezském prostředí běžná a znamenala jiný režim než světské panství.

Evangelická obec 16. století

Roku 1528 byly Štěpánkovice vloženy do zemských desek v Opavě reformační šlechtě, Janu a Vavřinci z Drahotuš Na Benešově. V té době byla obec plně evangelická.

To je detail, který odlišuje Štěpánkovice od většiny okolních vsí. Reformace na Opavsku zasáhla řadu panství a její stopa vydržela až do rekatolizace v 18. století.

Lichnovští a rekatolizace

Roku 1712 koupil Štěpánkovice kníže Lichnovský a začala postupná rekatolizace obce. Rod Lichnovských držel v regionu i další vsi včetně sousedních Kobeřic.

Za jeho působení vznikly dvě zásadní stavby: v roce 1756 nový kostel zasvěcený svaté Kateřině a v roce 1792 škola, pro kterou byla vedle kostela postavena nová zděná budova. Souvislosti dává text o historii sousedních Kobeřic.

Pruský zábor a jazyk

V osudném roce 1742 byla po prohrané první slezské válce většina Slezska včetně Hlučínska odtržena od Koruny české a připojena k Prusku. Přesto se v obci dál mluvilo moravsky, tedy slezským nářečím češtiny, a tímto jazykem se i vyučovalo.

Základem výuky byl slabikář, který pro tuhle oblast vydal slezský buditel a kněz Cyprián Lelek z Dolního Benešova. Koncem 19. století byly školy v pruském Slezsku poněmčeny, ale moravština se dál používala při náboženské výchově a v kostele.

Dvůr Albertovec

V roce 1818 nechal kníže Lichnovský postavit dvůr Albertovec, tehdy pod německým jménem Hilvetihof. Ten se stal třetí částí obce a později jejím nejznámějším místem.

Od roku 1952 na něm funguje hřebčín, přestěhovaný sem z Hostouně na Šumavě. Podrobnosti dává text o Albertovci a jeho jezdeckém areálu.

Návrat k Československu

Po skončení první světové války bylo Hlučínsko na základě versailleské mírové smlouvy vráceno Československu a připojeno 4. února 1920. Do školy se postupně vrátil rodný jazyk, tentokrát ve formě spisovné češtiny.

V letech první světové války padlo 75 štěpánkovických občanů. Mezitím obec rostla: v roce 1893 tu vznikl spolek dobrovolných hasičů, v roce 1927 sportovní klub a v roce 1928 začal jezdit autobus z Rohova do Opavy.

Rok 1938 a 1945

V důsledku mnichovské dohody připadla obec od 8. října 1938 Německu. Přišlo tvrdé vyžadování němčiny, muži museli narukovat a mnozí se z války nevrátili.

Při osvobozovacích bojích 16. dubna 1945 utrpěla obec ohromné materiální škody. Silně byla poškozena škola, kostel i fara, úplně byly zničeny dva hostince a shořel větrný mlýn na Mlýnské ulici.

Oběti druhé světové války

Při dubnových bojích roku 1945 zahynulo 226 sovětských vojáků, v okolí Albertovce 6 československých tankistů a v obci 15 civilních osob. Na různých frontách celé války padlo 143 mužů ze Štěpánkovic.

Vysoký počet padlých mužů je pro Hlučínsko typický. Obyvatelé regionu museli po roce 1938 narukovat do německé armády, což jejich osud odlišuje od zbytku českých zemí.

Svépomocná výstavba

V 50. letech se začala rozvíjet svépomocná výstavba rodinných domů. Stavebního materiálu byl nedostatek, takže si mnozí stavebníci vyráběli cihly ručně a vypalovali je v improvizovaných pecích.

Svépomocí vznikl v roce 1964 i kulturní dům a v letech 1979 az 1985 nová základní a mateřská škola. Postavené byly také čtyři prodejny, zdravotní středisko a hasičská zbrojnice na Svobodě.

Jak obec rostla

V polovině 17. století stálo v obci kolem 100 domů, v polovině 20. století 370 a na začátku 21. století už 770. Počet obyvatel byl v roce 1783 celkem 289, v roce 1842 už 922 a v roce 1864 celkem 1 082.

Při sčítání lidu v roce 1930 měla obec 2 056 obyvatel a v roce 2005 celkem 3 115. Dnes obec uvádí 3 200 obyvatel a nové ulice z druhé poloviny 20. století tvoří výraznou část zástavby.

Vypravěči a divadlo

Obec má bohaté kulturní tradice, především národopisné soubory a v minulosti také ochotnické divadlo. V kulturním domě se po několik let konaly okresní přehlídky ochotnických souborů pod názvem Štěpánkovický divadelní máj.

V polovině 50. let tu působili věhlasní lidoví vypravěči, především Josef Smolka. Zásluhou etnografa Antonína Satkeho z Opavy vyšla kniha Hlučínský pohádkář Josef Smolka, která měla široký ohlas.

Od zemědělství k dojíždění

Štěpánkovice mívaly charakter zemědělské obce, ale v průběhu 20. století se staly spíš sídlištěm a zásobárnou pracovních sil. Obyvatelé dojížděli do stavebnictví, průmyslu a služeb v Ostravě, Opavě, Hlučíně i v Kravařích.

Práci nabízely i závody v okolních obcích, tedy v Dolním Benešově, Bolaticích, Chuchelné a Kobeřicích. V místě zůstalo zemědělství, malý strojírenský závod na Svobodě a drobní podnikatelé.

Od družstva k Agrolandu

Zemědělské družstvo bylo v obci ustaveno v roce 1956. Západně od obce vzniklo v 60. a 70. letech komplexní zemědělské středisko a menší i na Svobodě.

Po roce 1989 se družstvo transformovalo na společnost Agroland. Zemědělství tak v obci zůstalo, byť zaměstnává výrazně méně lidí než dřív.

Recenze a zkušenosti

Historické údaje o obci zveřejňuje sama obec na svém webu a doplňují je obecní kroniky. Konkrétní hodnocení sem nepřebíráme, protože u historického tématu nejde o službu, kterou by šlo hodnotit v Mapách Google.

Z ohlasů návštěvníků obce se opakovaně objevuje zájem o Albertovec a o kostel. Právě tyto dvě stavby jsou z místní historie nejvíc vidět.

Časté dotazy

Odkdy jsou Štěpánkovice doloženy?

Od roku 1265, kdy ves získal Herbert z Fulštejna.

Kdo obec vlastnil ve středověku?

Po Fulštejnech konvent svaté Kláry v Opavě, tedy klarisky.

Byla obec evangelická?

Ano, po roce 1528, kdy ji držela reformační šlechta. Rekatolizace začala po roce 1712 za Lichnovských.

Kdy byl postaven kostel?

V roce 1756, zasvěcený svaté Kateřině.

Kdo byl Cyprián Lelek?

Slezský buditel a kněz z Dolního Benešova, který pro oblast vydal slabikář používaný ve výuce.

Kdy byly Štěpánkovice připojeny k Československu?

4. února 1920 spolu s celým Hlučínskem, na základě versailleské mírové smlouvy.

Co se v obci stalo v roce 1945?

Při osvobozovacích bojích 16. dubna byla poškozena škola, kostel i fara a zničeny dva hostince a větrný mlýn.

Kolik obyvatel měla obec v roce 1930?

Při sčítání lidu 2 056 obyvatel. V roce 2005 už 3 115.

Napsat komentář

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.