Štítina v dubnu 1945 očima pamětníka

Pět dní v dubnu 1945 změnilo Štítinu víc než předchozích šest století. Obec ležela přímo v cestě průlomu přes řeku Opavici a boje mezi Štítinou a Kravařemi patřily k nejtěžším na Opavsku. Co se tu dělo den po dni, zachytil ve vzpomínkách rodák Jaromír Lacek.

Text vychází z publikace Štítina, jaro 1945 ve vzpomínce rodáka Jaromíra Lacka, kterou obec vydala v dubnu 2025 k 80. výročí konce války, a z historie obce na jejím webu. Jde o vzpomínky jednoho pamětníka sepsané s odstupem desítek let.

Duben 1945 v přehledu

Kdo byl Jaromír Lacek

Jaromír Lacek se narodil 14. srpna 1922 ve Štítině v domě číslo 39 jako nejstarší syn zedníka Františka Lacka. Za války dělal strojníka u hasičské motorové stříkačky, zemřel v září 1995.

Své vzpomínky sepsal na sklonku života, zhruba padesát let po událostech. Obec je v roce 2025 vydala v nákladu 200 výtisků doplněné fotografiemi z archivu starosty Ing. Radka Malohlavy a s pomocí školy.

Fronta za řekou

Po zimní ofenzivě se fronta zastavila u Ratiboře a v obci nikdo nepochyboval, že přijde i sem. Kolem 7. dubna Ratiboř obsadila Rudá armáda a dunění děl bylo slyšet ve dne i v noci.

Lidé kopali kryty, do sklepů ukládali šatstvo, mouku, šicí stroje a kola. Škola přestala učit a stala se polním lazaretem, na nádraží se vykládala munice a nakládali ranění. Po hlavní silnici od nádraží směrem na Kravaře jely na frontu tanky.

Bunkry z první republiky

Němečtí vojáci obsadili betonové pevnosti z doby první republiky a stavěli baterie těžkého dělostřelectva. Pamětník píše, že všichni tušili, že řeka Opavice a opevnění budou pro postup Rudé armády velkou překážkou.

Předválečné opevnění stojí v okolí na mnoha místech. Jednu z jeho tvrzí popisuje text o tvrzi Smolkov na Padařově v sousedním Háji ve Slezsku.

Neděle 15. dubna

Velká ofenziva začala v neděli 15. dubna od státní hranice u Sudic a Chuchelné. Podle pamětníka tam německou frontu prolomila tanková brigáda československé jednotky v Sovětském svazu pod velením majora Janka.

K večeru dopadl na okraj vesnice první dělostřelecký granát a nad dolním koncem obce proběhl letecký souboj. O půlnoci spadla bomba do stodoly velkostatku, kde měli Němci ustájené koně.

Pondělí 16. dubna

Dopoledne začala sovětská bitevní letadla útočit po devíti až dvanácti na německé dělostřelectvo, projíždějící auta a zákopy. Začaly hořet domy s doškovými střechami na Havlíčkově ulici i jinde v obci.

Hasiči s motorovou stříkačkou ještě několik požárů uhasili, mezi nálety se kryli ve sklepech. Večer už hořelo na dolním konci a to se uhasit nedalo. Na obzoru stoupal kouř z hořících statků v okolních obcích.

Úterý 17. dubna

Brzy ráno začala silná kanonáda a Lackovi utekli do hlubokého sklepa velkostatku, který patřil rodině Zíkových a za války ho spravovali Němci. Ve sklepě se sešlo asi 55 dospělých, osm až deset dětí a dvacet dívek ze Slovenska, které tu byly na práci.

Odpoledne dopadla bomba přímo do budovy nad sklepem a pak přišla nejhorší chvíle, palba raketometů. Hořel celý statek, mlýn, škola a další domy a kouř zakryl slunce. Večer Němci vyhodili do vzduchu betonový most u mlýna.

Středa 18. dubna

O půlnoci ve dvoře zazněla ruština, sovětští rozvědčíci obhlédli statek a zase odešli. O dvě hodiny později se do sklepa ozvala němčina. Po válce se lidé od sousedů z Hrabyně dozvěděli, že v noci přes Hrabyň od Ostravy projely německé tanky, které měly posílit úsek u Štítiny.

Celý den se bojovalo ve dvoře, zahradách a na sokolském hřišti, německé tanky vyjížděly, vystřelily a mizely. Dopoledne visel na starém pivovaru rudý prapor. Téhož dne podle obce u Zíkova statku zemřel umučený rozvědčík Ivan Kubinec.

Čtvrtek 19. dubna

Ráno přišla ještě silnější dělostřelecká příprava a boj se přenesl k samotnému sklepu. Německý důstojník chtěl do sklepa hodit granáty, lidé ale stačili ucpat okénka peřinami a Němci už neměli čas.

Pak do sklepa sestoupili sovětští vojáci a pamětník uviděl ve dvoře devět tanků s československým znakem. Z prvního vyskočil podporučík a vyptával se na německé tanky a cestu k nádraží. Za nádražím směrem k Novým Sedlicím se bojovalo ještě v noci.

Ivan Kubinec

Ivan Kubinec pocházel z Podkarpatské Rusi a byl rozvědčíkem 1. československé tankové brigády. Podle obce byl 18. dubna 1945 zajat a umučen, pamětník uvádí, že po frontě ho s otcem na žádost důstojníka pohřbili za kaplí.

Na nový hřbitov byl převezen ještě v roce 1945. Jeho pomník od místního kameníka je kulturní památkou a volejbalisté na něj vzpomínají memoriálem od roku 1966. Víc dává text o osobnostech Štítiny.

První prapor po sedmi letech

V sobotu 21. dubna, kdy už fronta stála u Hrabyně, nesli dva sousedé obcí československý prapor. Jaromír Lacek ho vynesl na zhruba dvacet metrů vysoký hasičský sloup, zatímco nad obcí kroužilo německé letadlo.

Podle pamětníka šlo o první československý prapor v obci po téměř sedmi letech okupace a obecní kronika to zaznamenala. Téhož dne odešel jeho bratr s dalšími chlapci z obce dobrovolně do československé armády.

Po frontě

Muži z obce stavěli s vojáky most přes Opavici do Kravař, pohřbívali padlé a uhynulý dobytek a opravovali prostřílené koleje mezi Komárovem a Mokrými Lazci. Ve vesnici nezůstal jediný kůň a brambory se sázely až koncem června. Jak boje vypadaly z druhého břehu, popisuje text o Kravařích v roce 1945.

Elektřinu obec zpočátku brala z vodní turbíny na pile mlynáře Eduarda Stanovského, pila pak řezala trámy na opravy domů. Obnově pomáhalo kmotrovské město Poděbrady, jak popisuje text o historii Štítiny.

Kde válku připomínají

Na hřbitově stojí pomníky padlých v obou světových válkách a pomník Ivana Kubince, jehož originál je od konce 20. století ve vstupu do školy. Ulice nese Kubincovo jméno.

Průvod Mládenecké se každoročně zastavuje u pomníku padlých i u Kubincova pomníku. Tradici popisuje text o Mládenecké ve Štítině.

Recenze a zkušenosti

Publikace s Lackovými vzpomínkami je neprodejná, obec ji vydala vlastním nákladem a na webu ji zpřístupnila ke stažení v sekci Historie obce. Hodnocení z internetu k ní nepřebíráme. Jde o svědectví jednoho člověka, psané po letech, a obec ho otiskla bez úprav.

Právě proto má cenu. Místo čísel a map popisuje sklep, peřiny v okénkách, smetanu zapomenutou na chodníku a krávu, kterou po třech dnech nikdo nepodojil. K tomu přidává desítky fotografií zničených domů, které se dochovaly ve třech sériích snímků.

Časté dotazy

Kdy byla Štítina osvobozena?

V dubnu 1945. Podle pamětníka přijely československé tanky do středu obce 19. dubna.

Kde se bojovalo?

Mezi Štítinou a Kravařemi byla svedena velká tanková bitva, boje probíhaly i přímo v obci a u nádraží.

Kdo byl Jaromír Lacek?

Štítinský rodák narozený v roce 1922, který na sklonku života sepsal vzpomínky na jaro 1945.

Kdo byl Ivan Kubinec?

Rozvědčík 1. československé tankové brigády z Podkarpatské Rusi, umučený ve Štítině 18. dubna 1945.

Kde se lidé ukrývali?

Ve sklepech, například ve sklepě Zíkova velkostatku, kde se sešlo asi 55 dospělých a několik dětí.

Jak velké byly škody?

Většina původní zástavby byla zčásti nebo zcela zničena, hořel statek, mlýn i škola.

Kdo pomáhal s obnovou?

Kmotrovské město Poděbrady.

Kde si publikaci přečtu?

Obec ji zveřejnila ke stažení na svém webu v sekci Historie obce.